ROMANTISMUS
„Na světě není nic mocnějšího než myšlenka, která přišla včas.“ (Victor Hugo)
Budeme-li hovořit o romantismu, musíme mít na mysli skutečnost, že romantismus není jen literární směr, ale životní styl, společenské ovzduší, celá epocha vývoje Evropy a světa. Nejsme asi daleko od pravdy, když řekneme, že zásadním romantickým impulsem byla Velká francouzská revoluce, která přinesla nejen nové národní a společenské ideály, ale také novou naději na svobodu člověka samotného, na jeho oproštění se od společenských vlivů a konvencí. Romantismus je v podstatě vystavěn na pojmu „svoboda“. V čem je romantismus jiný? Je to první směr, v němž na předním místě hraje prim estetika. Zatímco ostatní směry vnášejí systém do historických jevů a společenských rysů, romantik je v prvé řadě individualista. Za otce romantické myšlenky je považován Jean Jacques Rousseau, který vyjadřoval svůj životní postoj jednoznačně: „Nikdy jsem nemyslel, že by svoboda člověka záležela na tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíš v tom, aby nikdy nedělal, co nechce."
VICTOR HUGO
„Ráj bohatých je stvořen z pekla chudých.“
Victor Hugo (1802, Besancon – 1885, Paříž) – francouzský básník, prozaik, dramatik, představitel vrcholného romantismu – byl extrémně talentovaný. Svou první divadelní hru napsal již ve 13 letech, pročež získal přezdívku “zázračné dítě“. Ač patřil mezi přátele aristokratů, zastával velmi demokratické názory a celý život bojoval za Francii jakožto republiku. Není tedy divu, že se znelíbil diktátorovi Napoleonovi III., který ho donutil k emigraci. Tím však popularita Victora Huga jen stoupla – jeho buřičské texty psané v exilu byly velice žádané. Velkou oporou mu byla nejen manželka Adele, ale také jeho sekretářka a milenka v jedné osobě Juliette Drouet, která korigovala všechna jeho díla. Za přečtení zcela jistě stojí duologie Bídníci nebo historický román Chrám matky Boží v Paříži, které odráží Hugův moudrý pohled na svět.
