REALISMUS
„Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.“ (Honoré de Balzac)
Realismus – stejně jako romantismus – vznikal v první polovině 19. století. Datujeme ho od 40. let, kdy začal nahrazovat romantické tendence. Oproti předchozímu směru se snažil vymezit a označení „realismus“ přesně vystihuje jeho podstatu. Autorům šlo především o pravdivé a objektivní zobrazení skutečnosti. Honoré de Balzac – jeden z představitelů tohoto směru – líčí ve svých románech, jak je celá společnost prosáknutá moralizováním, jak jsou rozvráceny lidské vztahy, pošlapány ideály, jak i drobní lidé, chtějí-li se sebeméně uplatnit, musí přijímat zbraně lotrů a odhazovat veškerou lidskost. I lidé celkem poctiví a bez větší ctižádosti často zakolísají nebo podlehnou, jakmile je začne svádět bludička zlata, jakmile se celou logikou výstavby kapitalistické společnosti dostanou do postavení, kdy možnost úspěchu a postupu je podmíněna činy, jichž by se za normálních okolností nedopustili.
HONORÉ DE BALZAC
„Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným.“
Slavného romanopisce Honoré de Balzaca (1799, Tours – 1850, Paříž) – zakladatele kritického realismu – nelze neobdivovat pro jeho neuvěřitelnou produktivitu. Za svůj život napsal více než sto románů, které tvoří celek nazvaný Lidská komedie. Jeho rodina na něj zanevřela, když se rozhodl pro spisovatelskou dráhu, životní láska jej však neminula – byla jí polská hraběnka Ewelína Hánská. Tehdejší společností byl těžce nedoceněný, navíc se topil v dluzích, jelikož neuměl hospodařit s penězi. Všechna svá díla psal po nocích, u čehož pil obrovské množství kávy – medicína proto pojmenovala těžkou závislost na kofeinu „Balzacův syndrom“. Jeho nejslavnější díla jsou napsána ve volné trilogii Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán, které propojuje postava barona Rastignace. Kdo se rozhodne pro četbu těchto románů, neprohloupí, Balzacovy popisy hrdinů, prostředí a dobové atmosféry jsou nepřekonatelné.
