O MNĚ
Začalo to náhodou. Před dvěma lety na mě z jedné staré promoklé skříňky zvané „knihobudka“, která se nachází v naší malé vesničce, vypadla ušmudlaná, „lety unavená“ kniha. Na vybledlém potrhaném přebalu stálo: „Chrám matky Boží v Paříži“. Nebylo složité zjistit jméno autora, které mi v té době ovšem vůbec nic neříkalo. Protože jsem si právě užívala letních prázdninových dnů, nechala jsem se zlákat a knihu ještě ten večer otevřela. Po prvních dvaceti stránkách jsem si říkala, že „to nedám“ – text mi připadal táhlý a složitý, ale na druhou stranu mi něco říkalo, že by byla škoda to unáhleně vzdát. Druhý den – druhý pokus, který byl – světe, div se – úspěšný. Román velmi předčil má očekávání – famózní literární zpracování a moudré myšlenky se silným lidským podtextem. Dnes již vím, že pan Victor Hugo má – dle mého názoru – náročné začátky knih, ale opravdu stačí pár stran a člověk je vtažen do jiného světa, který hned tak neopustí. Na tuto knihu nikdy nezapomenu, jelikož mi otevřela dveře do pomyslného sálu plného autorů 19. století. A že jich je – „pilná včelka“ pan Honoré de Balzac, „neřízená střela“ pan Oscar Wilde, „červeno-černý“ pan Stendhal, „novinářský Sherlock Holmes“ pan Guy de Maupassant, „emancipovaná žena s mužským pseudonymem“ paní George Sand, „malá žena“ paní Louisa May Alcott, „válčící básník s velkým srdcem“ pan Wilfred Owen a mnoho dalších.
Všechny tyto jmenované (i nejmenované) osobnosti si zcela jistě zaslouží úctu a pozornost. Díky jejich tvorbě máme možnost zachytit ducha dob dávno minulých a když jim věnujeme trochu času navíc a nahlédneme do jejich životů, zjistíme, že si s nimi osud dovedl pěkně zahrávat a zdaleka ne všem končila jejich životní cesta jako v americkém filmu…
Dost filosofování – čtěte. Čtěte, ale dávejte si pozor, abyste neskončili jako pan Wilde, který prohlásil: „Jsem tak chytrý, že někdy nerozumím jedinému slovu z toho, co říkám.“ :-)
